Slavnik (1028 m n. m.) – Hrastovlje – Izola

Přišel první prosinec a s ním skutečně chladné počasí. V slovinském vnitrozemí se teploty pohybovaly kolem nuly a mě nenapadlo nic lepšího než vyrazit za teplem na jih. Už dlouho jsem pošilhávala po hoře jménem Slavnik (1028 m n.m.) vzdálené asi dvacet kilometrů vzdušnou čarou od slovinského pobřeží. Podle všeho jsou z hory úžasné výhledy na všechny světové strany, a to jsem si nemohla nechat ujít.

Cesta po dálnici utekla v pohodě, ze slovinské metropole je to slabá hodina cesty. Samozřejmě podle toho, jak jezdíte rychle. Já jezdím spíš rychleji. Uprostřed obce Podgorje je velké placené parkoviště. Na nával turistů jsou tu zjevně připraveni. Parkovné je víceméně symbolické- zaplatíte pouze jedno euro na celý den. Na parkovišti stojí docela dost aut, což mě překvapí- to je výstup na Slavnik opravdu tak atraktivní záležitost?

Výstup je svižný. Ukazatel hlásí hodinu a patnáct minut strmější pěšinou, reálně mi však cesta nezabere víc jak hodinu. Lidí je tu opravdu hodně. Proti mně sestupuje jakási školní výprava. Listnatý les středomořského typu vystřídá řídký porost solitérních borovic a křovin a pode mnou se otevírají fantastické výhledy na pobřeží- výrazný je především přístav v Koperu se všemi svými jeřáby. Tady nahoře místy leží sníh. Je to docela paradox- sluníčko připaluje a navzdory prvnímu prosinci jsem pořádně zpocená. Nepomohou ani vykasané rukávy a nohavice.

Za chvíli už mizí i poslední stromy, přede mnou se rozkládá travnatá pláň a brzy již vidím vrchol s restaurací a vysílačem. Výhledy jsou hezké, ale určitě by mohly být i lepší. Není jasno, nad krajinou se válí mraky a Alpy na severu jsou v nich beznadějně schované. Na terase restaurace se naobědvám. Je tu skutečně příjemně a já si představuji, jaké horko tu musí být v létě, když je ke čtyřiceti stupňům ve stínu.

Pro sestup zvolím jinou, neznačenou pěšinu, která se vine habrovým lesíkem a bez problémů mě dovede zpátky do vsi s typickou kamennou středomořskou architekturou.

Slavnik mohu jen a jen doporučit. Pokud byste trávili v létě dovolenou u moře a měli byste chuť na výšlap, Slavnik je to pravé. Jen bych výstup doporučovala v hooodně brzkých ranních hodinách, dokud není horko.

Mám ještě spoustu času, celý výšlap na Slavnik zabral jen něco málo přes dvě hodiny. Vyrazím proto do vsi Hrastovlje, která je známá svým kostelem sv. Trojice s unikátní freskovou výzdobou. Vstupné do kostela stojí tři eura, ale stojí to za to.

Kostelík vznikl ve dvanáctém století. Je to drobná trojlodní sakrální stavba obehnaná monumentální hradbou, vybudovanou v 16. století proti tureckým nájezdům. Vnitřní výmalba je dechberoucí. Vznikla v roce 1490 a jejím autorem je Jan z Kastavu. Jde o výjevy z Bible, Starého i Nového zákona. Nejznámějším výjevem je „tanec mrtvých“. Kostlivci na něm odvádějí dítě, kupce, mnicha, kardinála, krále i královnu k otevřenému hrobu, kde již na ně čeká smrtka. Výjev má být symbolem toho, že před smrtí jsou si všichni rovni.

A když už jsem dojela tak daleko, proč se nevydat k moři? Zvolila jsem Izolu, městečko, kde jsem už pár let nebyla. V tuto roční dobu je na pobřeží poměrně klid. V pohodě zadarmo zaparkuji na parkovišti nedaleko od promenády v městské části Jagodje a po břehu se projdu až do Izoly. Slunce zapadá a u moře je příjemně. Stále je ještě teplo. U stánku si koupím popkorn a za pochodu ho chroustám. Prostě pohodička. Projdu se typickými středomořskými uličkami a mířím stejnou cestou zpět.

U moře je v tomto období příjemně. Vy, co jste někdy byli u moře mimo hlavní sezónu, mi určitě dáte za pravdu. Lidí je poloviční množství, ale letoviska ani tak nezapřou svůj charakter. Pokud jste u moře s pejskem, menší množství lidí rozhodně oceníte. Nemusíte pořád dávat pozor, aby váš pes nikomu nepřekážel a můžete jen a jen relaxovat. Co víc si přát.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *