Kratší výlety do okolí Lublaně

Rozhodla jsem se, že nebudu psát příspěvek o každém kratším výletu zvlášť, to bych svůj blog zcela zahltila. Na druhou stranu si myslím, že i malé výlety a procházky stojí za pozornost a mohou být inspirací pro druhé. A tak vzniká tento článek, který se bude postupně doplňovat o další a další kratší výlety, které jsem podnikla do okolí Lublaně.

Polhov Gradec a Polhograjska Gora

Polhov Gradec je nevelká obec ležící asi 20 km západně od Lublaně. Nachází se při úpatí pohoří, jemuž propůjčil své jméno- jde o Polhograjsko hribovje s nejvyšší horou Tošč (1021 m n.m.) (o Tošči více zde http://www.sonahendrychova.cz/wp-admin/post.php?post=97&action=edit).  A co tu můžete vidět? V prvé řadě je tu Blagajev nebo Polhograjski grad, v němž dnes sídlí poštovní a oblastní muzeum. Toto panské sídlo bylo postaveno po velkém zemětřesení v 16. století. U zámku se rozkládá také menší park, v jehož blízkosti můžete zaparkovat. Další lokální zajímavostí je Kalvárie- křížová cesta vedoucí na skalnaté návrší, kde stával středověký hrad, zničený při zemětřesení v roce 1511, předchůdce Blagarjeva gradu. A v neposlední řadě si můžete udělat výšlap na Polhograjskou goru (824 m n. m.) s kostelem sv. Vavřince, kde v dávné minulosti stávalo pravěké hradiště. Výstup zabere zhruba hodinu. Z hory musí být zajisté krásné výhledy, já jsem však takové štěstí neměla- byly mlhy a nebylo vidět dál, než na pár kroků. Polhov Gradec je také východištěm turistických cest- můžete zde zahájit výstup na Grmadu či například Tošč.

Arboretum Volčji Potok

Pokud dáváte přednost klidným procházkám a na velkou turistiku vás neužije, pak tu mám pro vás zajisté atraktivní tip, a to arboretum Volčji Potok, které se nachází poblíž obce Domžale, asi 25 km severně od Lublaně. Jde o skutečně rozsáhlý areál, kde se kombinují různé krajinné prvky a na své si tu přijde snad každý. Konají se tu výstavy rostlin, pro děti je tu velké hřiště, dinopark a pohádkový svět. Posekané louky anglického parku skoro vybízejí k posezení, a kdo má raději symetrii, určitě se pokochá geometrickými útvary francouzského parku. V arboretu se také nachází spousta vodních ploch. Kromě toho všeho je tu i růžová zahrada s neuvěřitelným množstvím odrůd růží. Na nejvzdálenějším konci arboreta se rozkládá les, jímž procházejí široké cesty vysypané bílým pískem, které vás dovedou až k rozvalinám středověkého hradu. A kdo se cítí být uchozen, může posedět v kavárně. Pro pejskaře mám další dobrou zprávu- vstup se psy je povolen, jen pejska musíte mít na vodítku. Za pejska zaplatíte 1,5 Eura, za dospělého 8,5 Eura, rodinné vstupné vás vyjde na 21 Euro.

Kdo chce vědět víc: http://www.arboretum-vp.si/

Šmarna Gora

Sobotní dopoledne jsme s Ayran měly trénink v agility, a tak jsem stála před rozhodnutím, co se zkráceným dnem. Na dlouhý výlet se nevyplatí jezdit a přece nepojedu hned domů, když tak hezky svítí sluníčko. Volba padla na Šmarnou Goru (699 m n. m.), výrazný a strmý kopec severozápadně od Lublaně. Už z předchozích dvou návštěv jsem věděla, že výstup na Šmarnou Goru je poměrně svižný, nezabere příliš času a hlavně- nahoře jsou nádherné výhledy a také příjemná restaurace.

Výstup na Šmarnou Goru můžete zahájit z více míst. Mezi ta obvyklá patří Šmartno, Tacen či Vikrče. Turistických stezek, které vedou na vrchol, je opravdu mnoho. Já jsem zvolila partyzánskou stezku ze Šmartna. Strmá kamenitá stezka s krásnými výhledy překoná výškový rozdíl cca 350 m, což průměrnému chodci, jako jsem já, zabere zhruba 45 minut. Nahoře vás za námahu nemine odměna, ať už formou nádherných výhledů, tak občerstvení v místní restauračce. A bacha- mají tu točené pivo, což se ve Slovinsku jen tak nevidí.

A stranou bychom neměli nechat ani barokní kostel Panny Marie, jejíž jméno Šmarna Gora (ve slově Šmarna si při troše fantazie Marii představíte, no ne?) nese. Hora byla osídlena už od pravěku, předpokládá se i využití Římany (na hoře se našel římský náramek), ve středověku zde byl postaven původně gotický kostel, poprvé zmiňovaný písemnými prameny k roku 1324. V 15. století byl kostel kvůli tureckým vpádům opevněn a sloužil jako taková malá pevnost.

Pro toho, kdo chce vědět víc: https://www.smarnagora.com/index.php?page=ogori

Sv. Jakob u Medvod

O Polhograjské vrchovině jsem už jednou na svém blogu psala. Konkrétně se jednalo o výlet ze Škofji Loky na Tošč a zpět. Jenže tato kopcovitá krajina má rozhodně co nabídnout i vám, kteří třeba nejste zase tak moc aktivní turisté. Nabízí celou řadu výletů různých náročností, cílů i délek. Jedním z oblíbených výletních cílů je po Tošči či Grmadě návrší s kostelem sv. Jakoba (806 m n. m.) u obce Medvode. Vyrazit tam můžete buď z Medvod, tak jako jsem to tentokrát udělala já, či z městské části Lubljana- Šentvid, nebo si dokonce můžete autem vyjet až do kopců, do obce Topol pri Medvodach a dojít ke kostelu příjemnou krátkou procházkou.

Já vyrazila z Medvod, z čtvrti Preska a jediný problém, na který jsem narazila, bylo parkování. Velké prázdné parkoviště v centru je totiž vyhrazené pro návštěvníky hřbitova. Nechci vás k ničemu navádět, ale já to riskla, auto tam nechala a vyplatilo se.  Popřípadě je možné nechat auto na maličkém parkovišti na konci ulice „Cesta v Žlebe“ a napojit se přímo na turistickou stezku, která začíná u základní školy.

Stezka vzápětí začne stoupat, následně překročíme silnici na kraji obce Žlebe a s občasným stoupáním míříme ke kostelu sv. Marjety. Krajina je tu skutečně nádherná- roztroušená stavení, políčka, kostelíky na návrších- tato část Slovinska zkrátka stojí za návštěvu. Od Marjety začne teprve to pravé stoupání lesem k vrcholu Jeterbenk. Na hřebeni les končí a před vámi se otevírají krásné výhledy do krajiny v obou směrech. Chcete- li, můžete si na Jeterbenk odskočit z hlavní cesty. Značka dále vede ke kostelu sv. Katariny, ale možné je i vylézt neznačenou stezkou na hřeben vpravo od značené cesty a k Jakobu dojít vrchní variantou.

Středobodem  této části krajiny je návrší s kostelem sv. Jakoba, oblíbené výletní místo. Všude je spousta lidí. Za hezkého počasí jsou odsud fenomenální výhledy na Julské Alpy na západě, a také na Tošč a Grmadu na jihu, směrem k Lublani na východě a jedině k severu výhled zakrývají stromy- i mezi nimi však zahlédnete vrcholy Karavanek. A také- nezapomeňte si vzít něco, na co si budete moct dát razítko, jsou tu dokonce dvě.

Zpáteční cestu podniknu druhým směrem, přes kostel sv. Floriána v obci Tehovec. Bohužel, větší část této trasy vede po silnici, a to až do vsi Studenčice. Odsud pak zamíříme lesní cestou až do Medvode. Celý okruh podle mého telefonu měří zhruba 17 km a pohodovým tempem můžete na cestě strávit takových 5 hodin.

Popsaná trasa je však pouze jednou z celé řady možností, které tato část slovinské krajiny nabízí. Je to oblíbené výletní místo lublaňských obyvatel, ale na cizince tu nejspíš nenarazíte. Já osobně se sem vracím téměř pokaždé, když navštívím Slovinsko. Ta krajina má v sobě zkrátka něco zvláštního, co stojí za to poznat.

Podél Sávy

Lublaň v podstatě na řece Sávě neleží. Aspoň její historické jádro ne. Některé městské části, jako Tomačevo, Stožice či Ježica, se však rozkládají nedaleko jejích břehů. Sáva, jedna z důležitých balkánských řek, která ústí do Dunaje v hlavním městě Srbska, Bělehradě, tu má podobu divoké modré horské řeky. A umí potrápit živelnými povodněmi. Sama jsem viděla, kam až sahala voda při povodni na konci října letošního roku. A bylo mi z toho až nevolno.

Přejděme ale od povodní k těm příjemnějším aspektům nespoutané horské řeky. Je na ni opravdu hezký pohled. Ať už jste příznivci klidných procházek, běžci nebo cyklisté, můžete se na severní okraj města vypravit. Jezdí sem celá řada autobusových linek a v dosahu jsou i parkoviště (třeba P+R Ježica).  Já sama jsem vyzkoušela asi čtyřkilometrový úsek pobřežní stezky. Z velké části jde o pěší zónu, pískem sypanou cestu vysoko nad řekou. Místy je možné se napojit i na uzoučké lesní cestičky, z nichž některé vás dovedou přímo k vodě.

Osobně si myslím, že stezka podél Sávy má ohromný potenciál, který možná v tuto chvíli není ještě plně využit. Ale uvidíme, třeba se ještě dočkáme nějaké modernizace. Nic však nebrání tomu, vypravit se k Sávě už teď.

Zřícenina zámku Boštanj

Nedaleko od městečka Grosuplje, jihovýchodně od Lublaně, se na mírném návrší nachází působivá zřícenina renesančního zámku Boštanj.  Zámek  Weissenstein- Boštanj v polovině 16. století postavil šlechtic Jakob Lamberg. V roce 1678 přešel zámek i s přilehlým statkem do rukou rodu Ursini Blagaj, v jejichž majetku zůstal až do vymření rodu na začátku 20. století. Zámek v roce 1944 vypálili slovinští partyzáni a stavba tak zůstala v rozvalinách.

Nevím, jestli zámek stojí za samostatnou návštěvu, možná se sem nevyplatí jezdit jen a jen kvůli tomu, ale kdybyste měli cestu kolem, je to rozhodně zajímavá zřícenina. Parkovat se dá pod hradem na parkovišti u kostela (teoreticky je parkování jen pro návštěvníky hřbitova) či u přilehlé restaurace.

Pod návrším, na němž zámek leží, se nacházejí močály a rozlehlé přírodní vodní plochy. Až k vodě se dostanete pěšinou přímo od zámku. Je to zajímavý krajinný prvek s bohatou faunou i flórou a procházka kolem vodních ploch je skutečně příjemná.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *