Jak jsem šla v Lublani kupovat knížku

Určitě to všichni znáte. Jdete do obchodu pro jednu konkrétní věc a nakoupíte i to, co vůbec nepotřebujete. Nebo přinejmenším jste to původně neměli v plánu kupovat. Dobře, možná to tak nemáme všichni, ale většina z nás to tak prostě má.

Teď si možná říkáte, co tenhle článek proboha dělá na cestovatelském blogu? Copak je o cestování? Není. Nebo ne tak docela. Ale je to můj blog, a tak si můžu psát co chci. A také- prezentuji své služby v oboru slovenistika, takže je určitě v pořádku, když sem napíšu něco o slovinské literatuře. Nebo snad ne? Kdo s tím nesouhlasí, nemusí to číst. Takže s chutí do toho a půl je hotovo.

Ve Slovinsku jsou knížky drahé. Nebo aspoň oproti České republice. Za deset euro tu román zkrátka neseženete. Většina beletrie začíná na ceně dvacet euro za knihu i víc. To se nedá nic dělat, taková je realita. A tak nemířím do knihkupectví, ale do antikvariátu, který mi doporučil můj slovinský kamarád Jernej. Chvilku postojím před regálem s knihami věnovanými archeologii a historii, ale pak se otočím a pátrám po jiné cedulce- přišla jsem sem přece s úmyslem, koupit si nějaký román jako čtení na dobrou noc. Nemusím hledat dlouho. Regál věnovaný knihám slovinské prózy je doslova nacpaný novými knížkami, které se zřejmě neprodaly, a tak se prodávají pod cenou. I tak jsou ale poměrně drahé. Na naše české poměry.

Nadšeně tahám z polic knížku za knížkou a nejprve vůbec nehledím na ceny. Mám takový mlhavý dojem, že v antikvariátu bude knížka stát maximálně pět euro a ne víc. Omyl, chyba lávky. Jedna kniha sedm euro, další osm, tahle dokonce dvanáct, a hele, tahle jenom pět. Přichází chvíle urputného přemýšlení- kterou knihu vzít a kterou už ne?

Do knihkupectví jsem se vydala především s cílem najít nějakou knížku Gorana Vojnoviće. Tedy, buďme konkrétní. Ráda bych si přečetla knihu Čefurji, raus! v originále. Kniha je do češtiny přeložená pod názvem Proč na tebe každej sere. Název je všeříkající. Kniha je o lidech přistěhovaných do Lublaně ze všech koutů bývalé Jugoslávie, kteří stojí tak trochu na okraji společnosti. Knihu si chci nejdřív přečíst v originále, a teprve potom v překladu, a mám prostě smůlu- nemohu ji sehnat. A dnes tomu není jinak.

Nyní držím v ruce dokonce dvě knihy od Gorana Vojnoviće- Jugoslavija, moja dežela (Jugoslávie, moje země) a Ko Jimmy Choo sreča Fidela Castra (Když Jimmy Choo potká Fidela Castra). Tu první jsem už přečetla a hrozně moc se mi líbila. Do češtiny zatím přeložená není. Vypráví o mladíkovi, který se rozhodne najít svého skrývajícího se otce, obviněného z válečných zločinů během rozpadu Jugoslávie. V knize jsou jak zábavné pasáže, tak i hodně míst k zamyšlení. Co je válka, kdo je viník a kdo oběť. Tahle knížka je tak trochu moje srdcová záležitost, a tak ji prostě musím koupit. Druhou Vojnovićovu knížku neznám, ale tím spíš ji musím mít. Knihy tohoto autora slibují kvalitní čtení. Stojí osm euro, tak co. To není tolik.

A v ruce už svírám další knihu, Posmehljivo poželenje od Drago Jančara (do češtiny přeloženo jako Chtíč chtíc nechtíc). Váhám, zda ji vzít nebo ne, knih od tohoto autora je tu víc. Nejraději bych si přečetla některou z jeho nejnovějších knih, ty ovšem v antikvariátu nemají. Drago Jančar patří k předním spisovatelům současné slovinské literární scény. Je to významný dramatik, prozaik, esejista a žurnalista. Obdržel celou řadu slovinských i zahraničních literárních cen. Jeho knihy jsou překládány do mnoha světových jazyků, včetně češtiny. Po kratším váhání knihu beru.

Poslední knihou, nad kterou skutečně váhám, je kniha slovinské básnířky Mety Kušar. Ruku na srdce- ne že bych byla nějak zvlášť velkou fanynkou poezie, ale v tomto případě jde o osobní záležitost. S autorkou jsem se osobně setkala v Praze na literárním večeru. Pro danou příležitost jsem překládala dvě básně od této pozoruhodné dámy. A tak mě přirozeně táhne, přečíst si knihu o poetice a tvorbě od člověka, jehož znám osobně. Knížka je dražší, proto chvíli váhám, ale nakonec ji beru také.

Další dvě tři knihy, nad nimiž jsem váhala, zůstávají stát na poličce. Jde o dvě díla autorů devatenáctého století, dnes již prostě naprosté klasiky, a pak knihu jakýchsi lidových pověstí, které by mě sice zajímaly, ale má peněženka není bezedná. Třicet euro je pryč, aspoň že se v antikvariátu dá platit kartou.

Jenže to není všechno. Mířím ještě do velkého knihkupectví Mladinska knjiga na širokém bulváru jménem Slovenska cesta. Nevím, co to mám za hloupý nápad, ale zamířím k regálům s překlady cizí literatury do slovinštiny. V minulých letech jsem například četla ve slovinštině Román pro ženy od Michala Viewegha a byla to docela zábava. Hrozně moc jsem v té slovinštině slyšela češtinu. Z nějakého hloupého rozmaru jdu k písmenu U. Před několika dny jsem přečetla knihu Hastrman od Miloše Urbana a chci se mrknout, jestli ho mají ve slovinském překladu. Nemají ho. Zato však mají Sedmikostelí (přeloženo jako Sedem cerkva), a to v akční ceně deset euro. No, nekup to. Z náhlého popudu knihu beru a mířím s ní k pokladně.

Takže fajn, dneska jsem za knihy utratila celých čtyřicet euro, a to jsem teprve na začátku svého dvouměsíčního pobytu v Lublani. Kolik peněz asi za knížky ještě rozfofruju? Takže- dávám si závazek- nekoupím ani jednu další knihu, dokud všechny nakoupené nedočtu. To je výzva. Amen.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *